Moje jméno je Kamila, studuji na Přírodovědecké fakultě environmentální studia a udržitelný rozvoj, a rozhodla jsem se jet na erasmus do Norska. Vždycky jsem chtěla do Skandinávie; přišlo mi, že zrovna tam najdu všechny krásy světa. A byla nejlepší doba programu využít, rozjelo se nás ze druháků víc, a byli jsme připravení po návratu dohánět. Výběrové řízení proběhlo formou smalltalku v angličtině o motivaci odjet a lehké nastínění situace očekávané po návratu, totiž zmatku a shonu v dohánění předmětů odučených za tu dobu na Univerzitě Palackého. Nastala intenzivní kontinuelní byrokracie, měsíce...

Během svého studia jsem absolvovala dva výjezdy v rámci Erasmus+, jeden na jihu Slovinska, druhý na severu ve Finsku. Nejtěžší věcí na celém procesu byl překvapivě strach. Je to normální a bylo by divné, kdyby člověk neměl obavy, ale neměli byste se nechat zastrašit – jakmile jednou vystoupíte ze své komfortní zóny, posune vás to neskutečně dopředu.

Země tisíců jezer a tamní Haaga-Helia University of Applied Sciences ve Vierumäki se pro mě na půl roku staly domovem. Proč jsem si vybral právě studijní pobyt ve Finsku? Byla mi tam zima? Vše objasním v dalších řádcích.