Kamila | Norwegian University of Science and Technology, Trondheim, Norsko
Moje jméno je Kamila, studuji na Přírodovědecké fakultě environmentální studia a udržitelný rozvoj, a rozhodla jsem se jet na erasmus do Norska. Vždycky jsem chtěla do Skandinávie; přišlo mi, že zrovna tam najdu všechny krásy světa. A byla nejlepší doba programu využít, rozjelo se nás ze druháků víc, a byli jsme připravení po návratu dohánět. Výběrové řízení proběhlo formou smalltalku v angličtině o motivaci odjet a lehké nastínění situace očekávané po návratu, totiž zmatku a shonu v dohánění předmětů odučených za tu dobu na Univerzitě Palackého. Nastala intenzivní kontinuelní byrokracie, měsíce před odjezdem do destinace, a pak dále v průběhu.
Odletěla jsem a přišla zima. A to 10. srpna (2019); přiletěla jsem v letních šatech a sandálech – ty jsem už pak nepotřebovala. Představili mi bydlení, malý pokoj a byteček, uniformní bývání ve studentských blocích: nebylo to moc, ale survival na 5 měsíců stačil.
Norsko pak spočívalo v intenzivním období adaptace na nové věci – systém mhd, drahé potraviny, studium a spolužáci, prohibice, tma. Člověk si vyzkoušel všechno od začátku dělat sám; učila jsem se udržitelně nakoupit a uvařit, nejefektivněji se dostávat z fakulty na fakultu či do města, plánovat si čas když přišla polární noc. Kromě veškerého denního samostatného režimu se hlavně člověk musel učit, aby to pak všechno na konci složil – proto jsem si dělala průzkum mezi fakultními knihovnami a obléhala pak ty nejlepší místečka, nakonec jsem se tam docela ráda vracela.
Z velmi příjemných bonusů, které mi univerzita v Trondheimu nabídla, můžu jmenovat třeba 24 studentských chat, kam si můžete zajít/zajet a za symbolický poplatek kolem 2 euro za noc tam se spolužáky nebo jinými oblíbenými tvory strávit víkend; některé chaty měly vlastní saunu, všechny se nacházely na čistých odlehlých místech s nulovým světelným smogem; nikdy jsem neviděla více hvězd. Dále studentské centrum na ubytování pravidelně připravovalo program pro zahraniční studenty, večírky, hraní, filmy,.. Modrým z nebe byla studentská sleva na školní kávu, mě osobně tato držela na nohou každý den. A na začátku a taky v průběhu nám vedení univerzity a studentští koordinátoři upřímně připomínali, že tu nejsme sami a že s čímkoli, co bude potřeba, nám pomůžou.
Bylo to težké. Moje představy o Norsku a erasmu pak s realitou narazily. Člověk byl často sám. Ale bylo vidět, že nás tam takto samotných bylo hodně, a potom se lidé mohli semknout a cítit docela silnou sounáležitost, a vlastně pak zase bylo dobře. Hodně jsem se naučila, jak ve škole, tak mimo třídy; dosáhla jsem samostatnosti úplně jiného levelu než dřív. Taky jsem viděla Norsko, nádherné syrové chladné hory a led, čisté lesy a netknutou krajinu. A poznala pár krásných lidí, kteří mi vstoupili do života, a už nezapomenu. Jednou se člověku zlomí srdíčko na začátku než se na erasmus vypraví, když musí všechno, co zná, nechat a odletět, a on je na všechno sám, a podruhé, když nakonec musí domů.
Dodávám, že domovská univerzita mi vyšla velmi mile finančně vstříc v umožnění mi vracet se pravidelně do ČR, abych mohla absolvovat svou léčbu. Bez těchto možností bych na erasmus nemohla vyjet. Velké díky.
