Karolínin příběh

 

V momentě, kdy podáte přihlášku, budete nejspíše následně muset absolvovat ústní pohovor. Nebojte se, je to jenom o ověření vaší angličtiny – a víte co je dobrá zpráva? O některé země je malý zájem, takže je docela možné, že se tam dostanete i s „bídnou“ angličtinou – nebuďte na sebe zbytečně přísní, ale dejte si do seznamu na přihlášce i „méně atraktivní“ země. Ona samotná země vás nakonec donutí mluvit – a s největší pravděpodobností budete překvapeni, že nikdo úroveň angličtiny neřeší, protože skoro nikdo, s kým budete v kontaktu, není rodilý mluvčí. A co se týká strachu z toho, že budete sami? Zbytečné. Musíte si uvědomit, že každý, kdo jede na Erasmus, se chce přátelit – proto je extrémně jednoduché navázat kontakt (já mám například kamarádku z Rakouska, s kterou udržuji kontakt dodnes jenom díky větě – „Are you cleaning your paprika?“).

Než vyjedete, největší „pruda“ je celé to papírování okolo. Čert aby se v tom vyznal – opět ale, ten stres stojí za to! A jak se říká „líná huba, holé neštěstí“ → ptejte se, i když vám to bude trapné! Nakonec dostanete všechny odpovědi, které potřebujete. Jakmile se vrátíte plní dojmů, celé martyrium papírování bude už dávnou vzpomínkou. Jedna důležitá věc, o které vám nikdo nic neřekne a kterou se vyplatí zaobírat, jsou peníze. Vy sice dostanete základní stipendium – ale co si budeme nalhávat, toto stipendium by vám stačilo, jenom pokud byste chtěli chodit do školy a ze školy. A věřte mi, to na Erasmu skutečně nebude jediné vaše vyžití, ať si před odjezdem myslíte, co chcete. Zkuste se poptat lidí z minulých Erasmů, hledejte na Googlu, zjišťujte, které nadace podporují studentské výjezdy, mrkněte, jestli máte nárok i na jiná stipendia, kromě toho základního. Je kolem toho zase hrozně moc papírování, ale opravdu se to oplatí.

Dejte si i pozor na předměty na domácí univerzitě – budete si je muset dělat buď za pochodu anebo dodatečně, vždycky se oplatí s dostatečným předstihem kontaktovat vyučující a zjistit, nakolik je ochoten vyjít vám vstříc s upravením požadavků či s případným uznáním předmětů.

Mé zkušenosti jsou z jihu a severu poněkud odlišné. Stručně vám je tady nastíním.

• Můj pobyt na jihu byl v hlavním městě Slovinska – Lublani.
  Semestr – začínal později a končil později (říjen – únor) než u nás.
• Koleje – byly doslova studentské – společná kuchyň i pár záchodů a sprch pro jedno patro. Nakonec se právě tohle ukázalo být jako velká výhoda – kontakt s lidmi se dal navázat snadno a rychle a postupem času už byly normální „kuchyňkové“ setkání, ať už kvůli hrám, party anebo prostému popovídání si. Vzpomínám na to opravdu ráda, nikdy jsem nezažila, aby tolik rozdílných lidí splynulo v jeden celek, kdy se každý baví s každým.
• Vzdělávací systém – byl vesměs stejný, jako ten náš český. Měli jsme méně předmětů za velký počet kreditů a vyučující byli báječní. Nebyl problém cestovat, protože nám každý vyšel vstříc a vždy jsme našli společné řešení – takto tomu ale nebylo na všech fakultách, podle povídání s ostatními studenty. Na naší, pedagogické fakultě, jsme byli jenom třída Erasmáků, měla jsem tedy minimální kontakt s místními.
• Cestování – V jižní zemi jsme měli opravdu dobré podmínky pro cestování – jednak to nebylo drahé, jednak historie okolních států je zajímavá. Na tomto Erasmu jsem potkala spoustu stejně naladěných lidí, což učinilo slovinský Erasmus nezapomenutelným a mám odtamtud přátele až do dneška. Sešlo se nás tam hodně Čechů, Slováků, Poláků a Španělů, takže mentalita lidí byla velmi podobná.
• Ke svému pobytu na severu jsem si vybrala finskou University of Jyväskylä. Důvodem zájmu o výjezd na sever byla zejména pověst finského vzdělávacího systému jakožto nejlepšího na světě.
• Semestr – začíná dříve a končí dříve (srpen – prosinec) než náš.
• Koleje – na naše poměry velmi drahé, sdílený byt se 3 dalšími studenty. Pokud máte rádi svůj klid a své soukromí, nejspíš vám tento typ kolejí bude vyhovovat. Co bylo perfektní – a opravdu jsem si to zamilovala – měli jsme přístup zdarma do sauny, protože sauna je pevnou součástí finské kultury.
• Vzdělávací systém – protože studuji pedagogickou fakultu, měla jsem možnost okusit finský vzdělávací systém ze dvou pozic – jednak jako student na vlastní kůži a jednak jako účastník praktických hodin v základní škole. Bylo to tak neskutečně rozdílné a obohacující, oproti tomu, co znám z Česka! Rozhodně mne tento výjezd nezklamal – po stránce přípravy na budoucí profesi jsem získala neskutečné množství užitečných materiálů, rad a také jsem si zkusila formy práce, které jsem nikde na svých praxích v ČR neviděla. Jako student jsem hodně času trávila prací – bylo pro mne náročné držet tempo s požadavky univerzitních předmětů. Musím však uznat, že učitelé byli neskutečně lidští a nikde jsem se nikdy nesetkala s takovou ochotou pomoci, jako ve Finsku. Byli jsme také namíchané třídy – Erasmáci s místními, což mi dalo mnoho příležitostí poznat finskou mentalitu do hloubky.
• Cestování – musíme myslet na to, že severské země jsou jako takové na naše poměry drahé, proto jsem ve Finsku necestovala tak intenzivně – musela jsem dobře propočítávat peníze, abych vyšla se vším všudy. Na druhou stranu – z Finska je to coby kamenem dohodil do Ruska, je tu také veliká možnost vyjet do Laponska a vidět polární záři – ale určitě nejezděte na sever na zimní semestr, pokud víte, že nezvládáte tmu! Bylo to skutečně náročné, zima byla krásná, ale slunce téměř nesvítilo – když na to nejsme zvyklí, není to úplně jednoduché. Na severu jsem také potkala zejména lidi ze západní Evropy – Němce, Holanďany a Belgičany. Přiznám se, že západní mentalita pro mě byla trochu méně přátelská, v mnoha tématech jsme se nesetkali hlavně kvůli rozdílné minulosti, která potkala naše země.

Co z toho plyne? Jestli si chcete užít spíš zábavu, rozmluvit se a potkat nové lidi, doporučuji jet spíše někam na jih. Pokud se skutečně chcete posunout v angličtině, případně ve vašem oboru, určitě jeďte na sever. Obojí má své klady a zápory, jako všechno. Nebojte se a jeďte i přesto, že máte handicap – já sama mám sluchové postižení, ale nikdo to neřešil. A mně to dalo hrozně moc – myslím, že tyto výjezdy změnily můj pohled na sebe sama.