Nevím, jak se učit

Co je to učení

Není jednoduché jednoznačně odpovědět na otázku, co je to učení, jelikož existuje celá řada rozličných vědeckých výkladů, a taktéž velké množství různých druhů a způsobů učení (Průcha, 2020). Jen ve Velkém psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová, 2010) je uvedeno přes 100 druhů učení. Můžeme však zmínit definice Hartla (2004, doplnit s. dle knihy), které zní: „učení je aktivní proces, který rozšiřuje vrozený genetický program a možnosti jedince; smyslem je přizpůsobování se novým situacím; schopnost učit se, lze rozvíjet až do nejvyššího stáří a je prokázáno, že lidé, kteří se soustavně učí, žijí déle.“ Dle poslední definice máme alespoň malou motivaci proto, abychom svůj mozek neustále něčím zaměstnávali, a dožili se tak vyššího věku 😊.

Druhy učení

Jak jsme již zmínili výše, existuje nepřeberné množství různých druhů učení, tudíž není možné zde všechny podrobně popsat. Zmíníme však dva základní druhy učení dle Hofmana a Löhle (2017).

1) Učení asociační (zpaměti) – sem řadíme např. učení slovíček, letopočtů, vzorců, atd. Výhodou tohoto způsobu učení je, že na něj potřebujeme méně času, menší množství duševní energie a pokud nám někdo vhodně položí otázku, můžeme na ni odpovědět automaticky a velmi rychle. Na druhou stranu velkou nevýhodou je, že tento způsob učení můžeme využít spíše u jednodušších témat a omezenějšího množství učiva, učivo/látku rychle zapomeneme, a pokud nám někdo položí otázku, kterou nečekáme, můžeme mít problém odpovědět/s odpovědí/s reprodukcí znalostí. 

2) Učení elaborací (zpracováváním) – jedná se o formu učení, v rámci níž se snažíme učivu dobře porozumět tím, že vybrané informaci věnujeme dostatek pozornosti, a tak si ji lépe zapamatujeme. Zde uvádíme vybrané metody elaborace (Hofman, Löhle, 2017, s. 30–31), díky nimž můžeme dosáhnout co nejefektivnějšího učení.

1. a) Individuální formální elaborace
   • čtení textu,
   • opisování textu,
   • podtrhávání částí textu,
   • hledání synonym pro vybrané pojmy.

1. b) Individuální sémantická zběžná elaborace

• shrnutí textu,
• vypsání jednotlivých pasáží vlastními slovy,
• škrtnutí nadbytečných částí textu (příklady, opakování…),
• formulování metakognitivních tvrzení týkajících se textu, např. („Ještě nechápu…“, „Nerozumím srovnání…“, „Tento odstavec mi není moc jasný.“)

1. c) Individuální sémantická zevrubná elaborace

• hledání souvislostí s osobními zkušenostmi,
• hledání možného využití,
• vytvoření recenze k textu,
• zamyšlení, co by se z textu dalo zfilmovat,
• hledání analogie,
• napsání kritiky textu,
• namluvení hlavních bodů na nějaké zařízení s hlasovým nahráváním, tím využijeme i auditivní kanál
• vyrobení taháku,
• vizuální zpracování obsahu
• znázornění struktury textu
• navržení otázek k textu (např. Jaká otázka by se na toto téma mohla objevit u zkoušky?)

1. d) Elaborace ve skupině

 Člověk si velmi dobře zapamatuje to, co někomu vypráví. V rámci skupinové práce můžeme například:

• text někomu vysvětlit,
• někomu o něm vyprávět,
• vyhledat v něm dvě nejdůležitější věty a ty poté porovnat s větami vybranými z jiných textů,
• připravit text pro prezentaci a prezentovat ho.

Tipy jak se učit

Sám, nebo ve skupině?

• Samozřejmě primárně určující je to, co Ti vyhovuje. Doporučujeme vyzkoušet obě varianty a sám si zvol, co Ti sedí víc. Také můžeš používat obě varianty v závislosti na studované látce. Co tím chceme říct?
  Pokud se potřebuješ naučit slovíčka, vzorečky, přečíst knihy, potřebuješ si udělat výpisky, pak je lepší, když se na to můžeš sám soustředit a mít na to svůj klid. Může to být ale taky předpříprava před studiem ve skupině, kde se můžete navzájem přezkoušet, nebo o naučených informacích diskutovat, abys přemýšlel i nad jinými úhly pohledu a získal informace z více zdrojů. Navíc, pokud si některými věcmi nejsi jistý, jak je chápat, je možné, že někteří ve skupince tomu porozuměli více.
• Jaké jsou ještě výhody učení ve skupině?
• Je to motivující proces! Když všichni směřujete ke stejnému cíli, máš o to menší chuť prokrastinovat, protože chceš být také přínosným členem skupiny. Navíc se můžete navzájem pochválit, když Vám to jde dobře a rychle. Navíc, pokud by někdo ztratil chuť a motivaci ke studiu, ostatní ho mohou podpořit a rychleji vrátit do procesu.
• Při sdílení informací a zkušeností může vzniknout podnětná diskuze v rámci které si procvičíš i argumentaci, zjistíš, ve kterých znalostech máš jistotu a kde máš mezery. Navíc, zkoušející jistě ocení, když uvidí, že nad studijní látkou dokážeš samostatně přemýšlet a opodstatnit své názory.
• Při zpracovávání skript je zapotřebí nastudovat si velké množství materiálů. Ve skupince si to můžete férově rozdělit a sdílet již zpracované výpisky, které jsou pro danou látku podstatné.
•  
• Aby ale skupina fungovala správně, je třeba, aby splňovala tyto předpoklady:
•  
• Maximálně pět členů.
• Definování společného cíle.
• Nejedná se o pokec. Sranda u toho samozřejmě být může, ale je důležité, aby pro všechny byl primární cíl studia.
• Jasné rozdělení úkolů a strategie naplnění
• Průběžná kontrola naplňování dílčích cílů skupiny, abyste na poslední chvíli nezjistili, že někdo neudělal, co měl a zbytek skupiny to musí rychle dohánět.
• Na co si ale dát pozor- co se může pokazit!
• Může docházet k nežádoucí rivalitě.
• Členové, kteří jsou na tom znalostně lépe nemusí mít trpělivost s těmi, kteří je nestíhají, budou jim přebírat úkoly, ale tím vznikne, že zatímco někteří budou napřed, jiní budou stresovaní tím, že nestíhají a tím taky demotivovaní se nadále snažit. Je zapotřebí úkoly lépe přeorganizovat.
• Lidé mají tendenci si vybírat úkoly, které zvládají snadno a rychle. Je ale zapotřebí mít na paměti, že se při vypracování úkolů musíte především něco nového naučit.
• Ačkoliv je žádoucí, aby ve skupince vznikala diskuze, pozor na přehnanou kritiku. Cílem skupiny je se podporovat a motivovat a ne shazovat.

Nahlas, nebo potichu?

• Učit by ses měl podle toho, jakým způsobem budeš zkoušku vykonávat. Jedná-li se o písemnou formu, je dobré si učení podpořit i tím, že si u toho budeš zapisovat. Naopak při ústní zkoušce se očekává, že budeš sám vyprávět učivo, tak si to doma natrénuj nahlas. Navíc, při opakování učiva nahlas je zapojeno více smyslů, je tedy větší šance, že se učivo důkladně uloží.

Paměťové techniky

Každý z Vás určitě má tu zkušenost, kdy se musí naučit velké množství učiva, které si čte stále dokola a ne a ne si ho zapamatovat. Učíte se mnoho slovíček, pojmů, letopočtů … a trávíte nad učením spoustu času bez potřebného efektu. Níže přinášíme přehled vybraných paměťových technik, které Vám pomohou si učivo lépe zapamatovat a ušetřit tak spoustu času, který můžete využít efektivnějším způsobem.

1. Metoda loci – technika míst

Metoda nazývaná též jako římský loci systém, paměťový palác, paměťová cesta či metoda tras se dá využít v případě, pokud si potřebujete zapamatovat slovíčka, pojmy, seznam úkolů, nákup, osnovu … v přesně stanoveném pořadí. Často se může stát, že Vám jedna, dvě či více věcí vypadnou nebo zaměníte pořadí a nemůžete si zkontrolovat, zda jste si vzpomněli opravdu na všechno. Metoda loci Vám zaručí, že si potřebné pojmy zapamatujete ve správném pořadí a bez jediného vynechání (Stenger, 2011).

Postupujete tak, že si spojíte učební látku nebo cokoli, co si potřebujete zapamatovat (např. nákupní seznam, seznam úkolů, pořadí prvků atd.) s mentálním obrazem Vámi vybraného místa a propojíte tak známé věci s novými (Šnajdrová, 2016). Postupujete tak, že si vyberete nějakou trasu, kterou dobře znáte. Může se jednat o Vaši domácnost, cestu do školy, práce, obchodu. Můžete si vybrat i prostor Vašeho automobilu, či dokonce Vaše tělo 🙂, zkrátka cokoli, co je Vám dobře známé a na této trase si určete 10 výrazných bodů, které si zapamatujete. Tyto opěrné body budete nadále využívat pro potřeby zapamatování si učiva či požadovaných pojmů ve správném pořadí. Metodu si můžeme popsat například na naší domácnosti. Vybíráme takové věci, které se vyskytují stále na tomtéž místě:

Jako první si zvolíme vchodové dveře (bod č. 1), za vchodovými dveřmi je botník (bod č. 2), vedle botníku visí zrcadlo (bod č. 3), dále procházíme kuchyní, kde se nachází velký jídelní stůl (bod č. 4), poté vstupujeme do obýváku kde stojí sedačka (bod č. 5), v odlehlém koutu pokoje je výrazná komoda (bod č. 6), pokračujeme do koupelny, kde vidíme umyvadlo (bod č. 7), poté procházíme chodbou, kde visí velký barevný obraz (bod č. 8), vstupujeme do pokoje, kde uprostřed leží huňatý koberec (bod č. 9), po kterém přejdeme a dostaneme se k prosklenému balkonu (bod č. 10), který nám poskytuje krásný výhled na město.

Toto byla ukázka toho, jakým způsobem si můžete zvolit jednotlivé body. Vybíráme takové věci, které jsou stálé a nemění své místo. Důležité je také pořadí jednotlivých věcí. Vybírejte je tak, jak postupně vstupujete do jednotlivých místností, abyste si automaticky zapamatovali jejich pořadí a nemuseli tak tápat, zda koberec byl před sedačkou nebo až po ní. Trasu si fyzicky nebo i v duchu několikrát projděte a snažte se vybrané body zapamatovat. Zkuste si trasu projít i pozpátku.

Pokud si již pamatujete klíčové body, můžeme přejít ke spojování těchto bodů s pojmy, které si potřebujete zapamatovat. Dejme tomu, že potřebujete nakoupit 10 věcí a nechcete si psát seznam, abyste tak mohli potrénovat svoje mozkové buňky 🙂. Současně si je chcete zapamatovat v takovém pořadí, v jakém jsou v obchodě dostupné, abyste si zároveň šetřili své nohy a energii a nemuseli stále běhat sem a tam 🙂.

Příklad:

Když otevíráme naše vchodové dveře, vidíme, jak se na nich houpe přivázaný rohlík jako nějaká vánoční ozdoba. Po vstupu do chodby na botníku vidíme válející se okurky. Vedle na zrcadlo někdo hodil rajčata a vidíme tak fleky a zbytky rajčat na zrcadle i pod ním. V kuchyni na jídelním stole vidíme struhadlo, staré rohlíky a v misce čerstvou strouhanku. Přicházíme do obýváku, kde je sedačka zasypaná moukou… takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Čím absurdnější, emotivnější, vtipnější a bláznivější spojení si vytvoříte, tím lépe si je zafixujete.

(Stenger, 2011; Šnajdrová, 2016)

2. Vytvoření příběhu neboli technika řazení

Další technikou, která je podobná metodě loci, je vytváření příběhu. V tomto případě již nepotřebujete výše zmíněné opěrné body, stačí si pouze vymyslet příběh, do kterého zahrnete pojmy, které se potřebujete naučit. Může se jednat např. o jednotlivé panovníky, jak vládli za sebou, prezidenty, básnické sbírky, bitvy atd. Pokud se pojmy budete učit tím, že si je budete opakovat stále dokola, bude Vám trvat nějakou dobu, než si je zapamatujete. Příběh si naopak mozek bude pamatovat rychleji a lépe než jednotlivé pojmy.

Potřebujete si zapamatovat tato slova: rybník, kočka, město, sekera, svíčka, zahrada, nebe, kořen.

Můžete si vyzkoušet cvičení. Zkuste si zapamatovat výše uvedená slova v průběhu 1 minuty metodou, kterou běžně používáte. Poté si je napište na papír a zhodnoťte, kolik z nich si pamatujete. Následně zkuste vymyslet příběh, kde tato slova použijete a porovnejte, která metoda je účinnější.

Uvedeme příklad:

Když jsem si šel v létě zaplavat do rybníka, viděl jsem, jak se v něm topí kočka. Rozhodl jsem se, že ji zachráním. Poté jsem se vydal zpět do města. Procházel jsem kolem hřbitova, kde smrtka sekerou lámala svíčky. Když jsem pokračoval dál v cestě, narazil jsem na zahradu, kde se opalovala mladá slečna nahoře bez a dívala se přitom na nebe. Vedle ní  její máma vytahovala plevel i s kořeny.

Stejně jaké u předchozí techniky i tady platí, že čím humornější, sprostější či erotičtější příběh vymyslíte, tím rychleji a déle si jej budete pamatovat.

(Stenger, 2011)

3. Technika pro zapamatování čísel

Čísla a vzorečky jsou abstraktní pojmy, proto jejich zapamatování není úplně snadné. Pro jejich lepší fixaci můžete využít metodu obrazových příběhů, neboli systém číselných tvarů. V prvé řadě převedete čísla (abstraktní znaky) na obrázky a ty poté spojíte do příběhu. Každá číslice svým tvarem připomíná nějaký obraz, záleží tedy na Vás, jak velkou představivost máte a co si za dané číslo dosadíte. Přiřaďte si tedy ke všem číslům od 1 do 10 jeden neměnný obraz (Stenger, 2011; Pok, ? – ebook).

Zde uvádíme příklad číselných tvarů dle Jakuba Poka a jeho Školy paměti:

Obrázek mi nejde vložit, vložím poté dodatečně.

Můžete jeho příklad/vzor používat, anebo se jen nechat inspirovat a vytvořit si své vlastní asociace. Je důležité, abyste si tyto asociace dobře zapamatovali a vždy si dané číslo automaticky propojili s Vámi zvoleným obrázkem. Na jejich základě je totiž tato technika postavena. Jakmile máme asociace zautomatizované, můžeme techniku využít v praxi.

Pokud si musíte zapamatovat např. rok narození Aristotela, 384 př. n. l., vytvoříte si z Vašich obrazů příběh. Pro příklad použijeme výše uvedenou tabulku (3 – želízka, 8 – sněhulák, 4 – plachetnice). Představíme si tedy Aristotela (můžete se podívat na fotografii na internet, aby se Vám představa vytvářela lépe a na čelo, nebo na oblečení mu ještě dopsat písmeno A). Vše záleží na Vaší představivosti. Příběh může znít takto: Aristoteles sedí ve vězení a na rukou má nasazená želízka (3). Celu s ním sdílí i sněhulák (8) a společně se dívají z okna na moře, kde právě proplouvá plachetnice (4).

Vždy si tedy vymyslíte krátký příběh, kam zakomponujete osobu, historickou událost, věc apod., které se letopočet či daná čísla týkají. Do příběhu vložíte i Vaše obrazy tak, jak jdou v pořadí za sebou jednotlivé číslice.  Jakmile je budete potřebovat, stačí si příběh znovu vybavit.

Tímto způsobem se můžete naučit i delší kombinace čísel, které se Vám z hlavy jen tak nevykouří.

Stenger (2011) uvádí ještě další způsob, jak si čísla zapamatovat. Dejme tomu, že si musíte zapamatovat toto číslo: 50195510234413072305

Můžete využít metodu číselných tvarů, nebo si číselnou řadu rozdělit na části, např.

50: věk otce

1955: rok narození matky

10: věk psa

23: Váš věk

44: počet ujetých kilometrů

1307: datum narození přítelkyně

2305: datum maturity

Můžete se sami otestovat a výše uvedené číslo si zapamatovat obvyklou metodou, stopky si nastavte na 1 minutu, poté zkontrolujte, kolik čísel jste si zapamatovali. Následně vyzkoušejte nové techniky uvedené výše.

Šnajdrová (2016, s. doplnit) zmiňuje další dvě techniky. První z nich je jistě všemi dobře známá – „Šetři se, osle“ – 6378. Jedná se o mnemotechnickou pomůcku pro zapamatování si rovníkového poloměru Země v kilometrech. Druhá podle nás méně rozšířená pomůcka – „Sám u sebe v hlavě magického pí číslic deset mám právě“. Počet písmen v každém slově odpovídá Ludolfovu číslu 3,1415926535. Dle těchto vzorů si můžete vymyslet vlastní slovní obraty pro zapamatování si potřebných čísel.

4. Techniky pro zapamatování jmen

Pamatovat si jména je obtížnější, než je tomu u běžných předmětů, jelikož se jména nepojí s jednoznačnou představou. Předměty dokážeme jasně pojmenovat a představit si jejich podobu, na rozdíl od jmen, které nám nedávají žádnou informaci o vlastnostech svého nositele. Můžete znát několik pánů Nováků, ale žádný z nich si není podobný vzhledem ani charakterovými vlastnostmi.

Co tedy dělat pro to, abyste si jména lépe zapamatovali?

Při seznamování s druhou osobou se snažte dobře zachytit celé jméno a znovu ho zopakujte. „Těší mě, že Vás poznávám paní Červinková.“

Všímejte si nějakých vzhledových či charakterových zvláštností – malá ústa, velký nos, jizvy, velké uši, brýle, hlasitý nebo tichý projev, vulgárnost, způsob chůze – které se snažte spojit se jménem (Šnajdrová, 2016).

Např. Pan Orel má tak velký nos, že si přes něj nevidí na břicho. Paní Malá se rozhodla pro plastiku, jelikož měla malá prsa, atd.

Pok (?) ke specifickému rysu v obličeji přidává ještě další tři kroky:

1) Pokuste se proměnit křestní jméno na obraz (např. Kateřina – kat, Lukáš – luk, Lenka – len …)

2) Vytvořte další obraz pro příjmení, podle toho, co Vám asociuje nebo připomíná.

3) Poté propojte specifický rys v obličeji s obrazem, jenž jste si vytvořili pro jméno.

  Např. Představí se mi pan Jaroslav Hrachovec, který má výraznou jizvu na tváři (specifický rys). Jaroslav – jméno si spojím s jarem (obraz pro křestní jméno). Příjmení – Hrachovec – mi asociuje hrách. Mohu si tedy představit, že si pan Jaroslav maže svoji jizvu hrachovou kaší smíchanou společně s jarem.

U této techniky, jako u všech předešlých platí, čím absurdnější představu si vymyslíte, tím lépe 🙂.

Zde je odkaz, kde si můžete vyzkoušet paměťové techniky www.trenujpamet.cz

5. Techniky pro zapamatování si cizích slovíček

Někomu se může zdát, že nemá na jazyky talent, učení mu jde stěží a je to běh na dlouhou trať. Je však možné, že nepoužíváte tu správnou a efektivní metodu učení. Slovíčka jsou pro paměť hůře uchopitelná než obrazy, které si mozek uloží výrazně rychleji.

Jak se tedy cizí slovíčka naučit co nejrychleji?

Zkuste si přečíst slovíčko v cizím jazyce a najít nějakou podobnost ke slovu v českém jazyce. 

Např. Anglické slovíčko elephant (elefant) – slon. Můžete si vymyslet tento příběh: jedete na dovolenou do Afriky a spatříte, jak kolem slona elegantně poskakuje fantom. Nebo slovíčko bolt (bolt) – šroub. Dnes jsem ve městě potkal paní, která měla v boltci zapíchnutý šroub. Fantazii se meze nekladou.

Postupem času Vámi vymyšlený příběh vymizí, ale slovíčka už v hlavě zůstanou.

Můžete si vyzkoušet aplikaci Jakuba Poka 2000 slovíček na www.2000slovicek.cz

6. Akrostika

Jedná se o pomocné věty, jenž nám pomáhají zapamatovat si požadované informace lépe a rychleji. Tato technika je založena na principu vytvoření věty, jejíž slova začínají na počáteční písmena pojmů, které si chceme zapamatovat.

Příklady akrostik:

• Eva Hodila Granát Do Atomové Elektrárny – pomůcka pro zapamatování si strun na kytaře
• Ivan Vedl Xenii Lesní Cestou Do Města – římské číslice 1-5-10-50-100-500-1000
• Čermák oznámil, že zítra máme fyziku – barvy duhy (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová) (Šnajdrová, 2016; Stenger, 2011).

• ^{Učební brzdy (viz text, co posílala Janča)}

Zdroje:

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004, 311 s. ISBN 8071788031.

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010, 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5.

POK, Jakub. Tajemství dobré paměti. 7 praktických ukázek, jak si okamžitě zlepšit paměť o 100 %. E-book, zbytek neuvádí

PRŮCHA, Jan. Psychologie učení: teoretické a výzkumné poznatky pro edukační praxi. Praha: Grada, 2020, 268 s. Psyché. ISBN 978-80-271-2853-2.

STENGER, Christiane. Jak si vybudovat fantastickou paměť. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3776-8

ŠNAJDROVÁ, Lenka. Jak si zlepšit paměť a koncentraci. Mozkocvična do kapsy. Praha: Grada, 2016, 128 s. ISBN 978-80-247-5793-3.

Dává odstavec smysl? [GJ1]