Studenti se sluchovým postižením

 

Doporučení pro komunikaci s neslyšícím (s tlumočníkem)

  • Neseďte nebo nestůjte tak, abyste měli za zády zdroj světla.
  • Rozhovor veďte přímo s neslyšícím člověkem a udržujte zrakový kontakt s ním, nikoli s tlumočníkem. Neslyšící přitom sleduje tlumočení informací.
  • Tlumočník má za úkol v reálném čase a v plné kvalitě zprostředkovat neslyšícímu informace, které sdělujete. Nemluvte tedy na tlumočníka s tím, že on pak neslyšícímu studentovi vysvětlí, co jste říkali.
  • Tlumočník musí být vždy vedle slyšící osoby, jejíž řeč tlumočí. Neslyšící student potřebuje vidět jak na tlumočníka, tak na hovořící osobu.
  • Neslyšící student má mít možnost průběžně se ptát na to, co ho zajímá a nesmí být ochuzený o žádnou ze sdělených informací.
  • Během hovoru neodbíhejte. Vzdálíte-li se od tlumočníka, neslyšící člověk se obrací za vámi a uniká mu tak část tlumočených informací.
  • Mluvte svým obvyklým tempem. V případě nutnosti vás tlumočník sám upozorní, abyste tempo řeči zpomalili. Tlumočník musí informaci přijmout, zpracovat ji a zprostředkovat.
  • Na konci hovoru je vhodné se neslyšícího studenta zeptat, zda ještě něco nepotřebuje upřesnit.
  • Je-li to možné, poskytněte neslyšícímu studentovi alespoň nejdůležitější informace i v písemné podobě, aby se k nim mohl doma nebo někdy později vrátit.

 

Doporučení pro výuku

  • Student se sluchovým postižením by měl být upozorněn na náplň příští hodiny, popřípadě by mu měla být doporučena i literatura, kterou si může předem prostudovat, aby se pak v průběhu výuky lépe orientoval.
  • Všechny požadavky ke zkoušce a k udělení zápočtu musí být jasně stanoveny.
  • V případě potřeby dát neslyšícím studentům všechny informace v písemné podobě.
  • Cizí slova je vhodné napsat. Dále si ověřit, zda sluchově postižení tato slova znají a v případě potřeby význam těchto slov vysvětlit.
  • Nezapomenout na to, že mluvit může vyučující až ve chvíli, kdy udržuje s neslyšícím studentem vizuální kontakt. Pokud vyučující píše něco na tabuli, posílá obrázky nebo pomůcky, případně si studenti něco sami zapisují, měl by začít mluvit teprve tehdy, když opět naváže vizuální kontakt s neslyšícím studentem.
  • Je důležité nestavět se zády ke zdroji světla, neboť odezírání je pak neuskutečnitelné. Student sice uvidí siluetu mluvící osoby, ale nemůže vnímat mimiku a ani ústa.
  • Pokud je ve výuce přítomen nedoslýchavý student, který odezírá, vyučující by neměl mluvit otočený zády k němu, skloněný nad stolem, chodit při výkladu dozadu mezi studenty.
  • Při řeči je důležité používat všechny dostupné výrazové prostředky (mimika, gesta, přirozené posunky).
  • Nepoužívat ironii, pro jejíž pochopení je důležité slyšet melodii hlasu.
  • V případě neporozumění probírané problematice je vhodné poskytnout studentovi individuální konzultaci.
  • Zadání dostatečného množství konkrétní odborné literatury.
  • Zvážit způsob zakončení daného předmětu, formu zkoušky (např. převedení otázek do písemné podoby, využití služeb tlumočníka ZJ)
  • Zvážit vhodnost ústní prezentace seminárních prací nebo ústního zkoušení před ostatními.
  • Nebránit se přítomnosti tlumočníka ve výuce.
  • Předem seznámit tlumočníka s tématem přednášky, aby se mohl odborně připravit – nejčastější jsou problémy s neznalostí přesných znaků pro odborné termíny ze strany tlumočníka nebo studenta, jejichž význam se musí při tlumočení opisovat. To způsobuje časový nesoulad mezi projevem přednášejícího a překladem tlumočníka, což může vést k úniku některých informací.
  • Nejvhodnější je, aby neslyšící student i tlumočník seděli v těsné blízkosti přednášejícího, pomáhá to udržet kontakt mezi přednášejícím a studentem, který je přítomností tlumočníka poněkud narušen.
  • Pokud jde o formu výuky založené na vzájemné komunikaci studentů, měl by neslyšící student zaujmout v místnosti takové místo, které mu umožní identifikovat mluvícího, jehož projev je právě tlumočen.
  • Vyučující by se měl vyvarovat toho, aby používal tlumočníka jako figuranta (např. při výkladu o lidském těle). Po tlumočníkovi nemůže být vyžadována žádná další aktivita, která nesouvisí s tlumočením výroku jedné ze zúčastněných stran (spolupráce ve dvojici s neslyšícím, práce asistenta vyučujícího, rozdávání papírů, demonstrace pomůcek, dozorování při testech, vysvětlování látky studentovi…).
  • Když vyučující zadává témata seminárních prací nebo si studenti mají vybírat spolužáky do skupin – neslyšící jsou v nevýhodě, protože tlumočení je zpožděno oproti běžné mluvě (možnosti – témata napsaná na papíře, nejprve přidělit neslyšící do skupin – rozdělit je, nedávat do jedné skupiny pouze neslyšící…)
  • Předem domluvit s vyučujícím – nechat rozsvíceno při prezentacích, video nebo hudební nahrávka (pokud je bez titulků, předem poslat video tlumočníkovi na přípravu, případně obsah videa), přesný průběh výuky, téma přednášky, zadání úkolů nebo testů, co zadává ve výuce i na doma mít připravené písemně).
  • Vyučující má také nárok na objednání tlumočníka.
  • V semináři předem domluvit, jakou formou bude veden (debata – aby studenti mluvili jeden po druhém, aby bylo možné odezírat nebo kvalitně tlumočit).
  • Když neslyšícímu něco vysvětlujete a on přikyvuje, usmívá se – většinou je to jen naučená póza, neznamená to, že rozumí, co se po něm chce.
  • Neslyšící neznají vykání – ve znakovém jazyce se vykání nepoužívá, tykání není přestupkem proti etiketě – neberte ho osobně jako nezdvořilost.
  • Nekřičte – když křičíte, měníte i způsob své výslovnosti a to zhoršuje schopnost dobrého odezírání.
  • Mluvte přiměřeně rychle, nesnažte se přehnaně artikulovat, ale mluvte srozumitelně.
  • Potřebné informace opakujte bez nervozity nebo pozměňte stavbu věty či použijte jiná slova.
  • Je mnoho slov, která v odezírání vypadají stejně (oběd – objet, mít –mýt, být – bít, dub – dup, hruška – tužka – hučka) – používejte obvyklá slovní spojení, usnadníte tak komunikaci.
  • Neznámá slova je těžké odezírat. Nové pojmy musíte nejprve vysvětlit, pak mohou být zařazeny do odezírané mluvy.

 

Dokumenty ke stažení

Student se sluchovým postižením na vysoké škole